zJBonda
JAK JSEM K JACKOVI PŘIŠLA
Celý život jsem byla panelákové dítě,které znalo vesnici jen z vyprávění a když manžel přišl v roce 2001 s tím,jestli nechcem domek na vesnici zůstala jsem na něj s úžasem hledět ,avšak když mi řekl ,že je na samotě a že by jsme tam museli mít VELKÉHO psa bylo rozhodnuto.V té době nám dělal společníka dlouhosrstý jezevčík Ferda a já celý život snila o pořádném psu a tak začalo období výběru plemene,manžel chtěl německého ovčáka,nebo kolii a já tedy začala hledat představa byla jasná,musí mít dlouhou srst do hladkého nejdu a tak jsem úplný laik začala pátrat po německém ovčáku s dlouhou srstí .V jedné z knížek o německém ovčáku jsem se dočetla,že s dlouhou srstí jsou belgičtí ovčáci a bylo vybráno.Zakoupoila jsem si knihu BELGICKÝ OVČÁK a přečetla ji snad stokrát a už nechtěla jiného.Po větě "CHCETE LI POZNAT VĚRNOST PSA Z FILMU LASSÍ SE VRACÍ POŘIĎTE SI BELGICKÉHO OVČÁKA,KAŽDÝ NEZKAŽENÝ JE TAKOVÁ LASSÍ"jsem neměla důvod hledat víc.Rekonstrukce domu nám zabrala 2 roky a já už se nemohla velkého hlídače dočkat jméno už měl dopředu vybráno taky ve volných chvílích jsem snila o tom jak běhá kolem mě a já mám toho nejposlušnějšího psa na světě a jen zavolám Jacku stojí u mě."to bude paráda"Na jaro 2003 se rekonstrukce zdárně blížila ke konci a tak jsem začala kupovat časopisy s inzeráty na belgičáka,až jsem narazila na chovatelskou stanici Sixty Six,která měla inzerát na štěňátka na květen 2003 což bylo moje.Ihned první telefonát mě natchnul a když mi 13.3.2003 Iva zavolala,že máme kluka byla jsem šťastná jako blecha konečně vysněný kluk. 3.května jsem si pro ten zázrak jela do Hradce Králové a už cestou domů jsem zjistila,že to nebude tak jak jsem si vysnila.Z malimkého mazlivého štěňátka, které jsem čekala se vyklubal pořádný čert,který si své jméno dokonale zasloužil"MR.JACKYL" a vůbec se nemazlil. Navíc ho doma náš Ferda nechtěl a náležitě mu to dával na jevo,kousancům se ten drobek bránil jen ztěží a tak jeho útočištěm bylo zalezení za sedačku.Ale jak drobek rostl situace se velmi rychle měnila a jednoho dne si tu roli kluci prohodili a Jack se stal Alfou v celém domě.Myslela jsem,že nastudovámím výchovy z knížek zvládnu psa levou zadní,ale omyl chyba střídala chybu .První měsíce mi dali řádně zabrat,snažila jsem se dodržovat vše podle brožůrky a když bylo psáno 3 hodinová vycházka denně po návratu z ni jsem padala na hubu ,ale Jack měl energie ještě na jednu a tak se ten drobeček co na zavolání doběhne rozhodl,že má svou hlavu a proč by chodil,když tu všechno tak voní a ty dobroty kolem "výběhy pro koně plné koblížků",tak nevím proč se pořád zlobí a řve JACKU KE MĚ! No náš začátek byl plný chyb a jedna střídala druhou ,v 7 měsících jsem už byla úplně bezradná ten malý puberťák si se mnou dělal co chtěl a špatné vedení bylo řádně vidět, no tak když k těm lidem nechceš,tak nemusíš,oni se tě stejně bojí a za tou srnou se zajícen neutíkej a nebo jo stejně neposlechneš a nejez ty kobylince je to fuj.No už se nedivím,že když má člověk prvního belgičáka a neví jak na něj může nevědomky vychovat dacana.Ano,každý nezkažený je taková LASSÍ,ale kolik práce dá udělat LASSÍ z něj jsem netušila.V každém případě měl být ostrý,ostražitý a sebejistý pes,kterého se každý bojí,protože život na samotě u hřbitova nese své úskalí v podobě různých pacholků a Jack nesměl být tím mazánkem ke kterému se může kdokoliv přiblížit a tak jsem začala hledat odbornou pomoc jak s puberťákem naložit,kde přitvrdit a co povolit. Vlohy být správným hlídačem měl a jeho chuť nás chránit a pracovat byla obrovská.Jen kdybych tak věděla jak na něj. Ukázal mi jak jsou knihy o výchově psa zcela na nic a že po dobrém moc nesvedu,naše první Brněnská výstava na kterou jsme jeli jen na kukandu nám změnila život. Po tom co Jack chtěl zežrat skoro všechny kolem" jeho první cesta do civilizace,mezi jiné cizí psy a hlavně mezi velkou spoustu lidí" ,do té doby znal jen nás samotu a velmi málo lidí, a já těmto jeho kouskům jen tiše přihlížela a krčila rameny,no on je ostřejší",ale hlavně jsem si nepřipustila,že ho nezvládám". Musela zasáhnout Iva. Tak takhle NÉ!Poradila mi jak na něj a že musím být důslednější a víc uplatňovat metodu "cukr a bič" ,aby poznal co ano a co ne. A tak se ze mě musel stát skutečný vůdce smečky a náš mazánek musel poznat,že sranda se mnou je,ale má určité meze museli jsme si ujasnit,koho se tady bude poslouchat a že pokud vše pošlape podle mě má ve mě důvěru a podporu. Našim velkým spojencem a pomocníkem se nám stala Iva s kterou jsme hodiny po telefonu konzultovali jak na něj a co bude nejlepší,v každém případě měl Jack u nás plnit roli naohroženého hlídacího psa ,který se nezalekne nikoho a každý se bude bát jeho a přitom musí být jemný něžný a přítulný společník.Náš vztah se změnil na velmi přátelský a já i Jack dnes už víme,že jeden bez druhého nemůžem existovat ,stal se mým nejvěrnějším přítelem i oporou a stejné postavení má i on u mě.Tohoto úspěchu bych nikdy nedosáhla pokud bych na blízku neměla přátela vždy ochotné poradit a pomoc a pokud bych nezměnila svůj přístup k jeho výchově.Mohu říct,že po této zkušenosti už pro mě Natálka a Quai byli ve výchově jen snadný bonbonek. Chybami se člověk učí a tak i já se naučila jak žít s belgičáky a stala se jedním z nich,dnes jim dokonale rozumím a doufám,že vychovám ještě spoustu takových psů jak je Jack,Natálka i Quai.Z divokého,svéhlavého psa se stal věrný přítel,na kterého se mohu vždy spolehnout. Dnes mám toho vysněného psa z filmu LASSÍ SE VRACÍ,je sebejistý,věrný ,ostražitý a bezpochyb ten nejlepší společník pro život.Jackylek nám troch narostl,ale jeho povaha je velmi pevná a mohu říct,že bych ho nedala za žádného šampiona na světě. Pro mě je jedinečný a doufám,že i do budoucna své kvality dokáže prosadit.